Těžko zastírat, že jsem fanynkou popisovaného prostoru a příznivkyní akcí, zde se konajících. Je jasné, že obojí se v následujícím textu projeví. Stejně tak je možné, že mé "svědectví" bude tudíž lehce neobjektivní. Jediné, co tedy můžu slíbit je, že se pokusím o upřímnost; za pravdomluvnost ručím - jako že nejsem skaut.
Jako dítě, školou ještě nepovinné,jsem si pokaždé nemohla vynachválit přítomnost táborové "klasiky", kterou mně a mým spolutáborníkům Stráž každoročně nabídla: putování, celotáborová hra, noční hlídky, ohníčky, sbírání borůvek, koupání v řece a rybnících...
S přibývajícím věkem jsem při zářijových vyprávěních mých spolužaček-skautek a Foglarových děvčat, nemohla docenit absenci táborové klasiky, v mých očích zobrazené ve dně mastného kotlíku, ranním skákání do potoka, khaki hangárech, celodopoledním štípáním dřeva... Ve svých -nácti jsem se jednoduše přes takovéto pragmatičnosti přenést nedokázala.
Naproti tomu teplou vodu ve sprchách, jídlo, vařené odborníkem, chatku s okapem, upravená hřiště, poměrně kvalitní sportovní potřeby, splachovací záchody a další výdobytky civilizace jsem tehdy považovala za nezbytné maličkosti, kvůli kterým bych byla ochotna i leccos ze svých představ o ideálních prázdninách slevit. Ve Stráži to ale nebylo prostě nutné, a tak každý rok byl tábor lepší, povedenější a "s lepšíma lidma". V této době jsem ještě netušila kolik práce za tím vším je. Poznala jsem to až později.
S přibývajícím věkem - jako vedoucí, jsem vždy byla vděčná za nepřeberné množství aktivit, které můžu dětem nabídnout. Pokaždé mně udělala radost sympatická vyváženost táborové klasiky a sportu, kterou se snad u Nás daří uplatňovat. Asi proto je Stráž atraktivní pro děti každého věku a různých zájmů.
Díky tomu, že má areál dost ideální polohu - Jindřichohradecko, plné rybníků, s výbornými podmínkami pro cyklistiku, Nežárkou, Lužnicí, není důvodu všeho tohoto nevyužít. Jezdíme tedy s dětmi "kolmo" na výlety do nejbližších měst (kola jsou k dispozici v areálu, stejně jako kanoe a pramice).
Všechny "dovednosti", které děti vyzískají během pobytu, mohou využít při tradiční olympiádě, konané vždy na konci tábora. Co dodat? Snad jen každodenní: "Tábore končit, v dvojřad nastoupit!"